MEZI TĚLEM A ZEMÍ

foto: Michal

Po cestě na pohřeb kamarádky K. se mě kamarádka S. zeptala: "A ty Pavle věříš, že potom... něco... ještě je?"

Zhluboka jsem se nadechl a začal jsem něco dost kostrbatě vysvětlovat, mám někdy v takových chvílích pocit, že bych měl říct něco chytrýho. Ale ve výsledku jsem si tohle téma začal teprve v ten moment nějak rovnat. Zrovna tenhle finální odchod ze života mě zasáhl nějak výrazněji než ty předchozí. Možná mám podobný pocit při každém úmrtí někoho z rodiny nebo přátel, ale v něčem jsem s K. cítil velkou blízkost a tím se i její smrt ke mně přiblížila a zasáhla mě až někde v mezižeberních svalech.

Každopádně, řekl jsem si poté, co jsem ze sebe vykoktal nějaký nesrozumitelný a nedokončený shluk slov, nejspíš nastal čas odpovědět si na otázku, co bude po smrti.

Představuju si, že se život dá nahlížet dvojím způsobem. Jako můj-život a jako náš-život.

Můj-život je založený na expresi subjektivity. Vyjadřuju, že to jsem já, a tím se bráním tomu, abych byl pohlcen vnějškem. Moje tělo takhle třeba udržuje tělesnou teplotu, zachovává homeostázu, metabolizuje všechno co do něj přijde, vydává zvuky, které ostatní rozpoznávají. A především opakovaně používá to slovo: já. Já. Já. A ostatní to potvrzují jiným slovem: ty. Ty. Ty. Nejde to nedělat. I kdybych se záměrně snažil neříkat "já", ostatní budou nejspíš o to víc říkat "ty". Vyjadřuji subjektivitu ať chci nebo nechci.

A náš-život je láska. Zní to pateticky, ale nenapadá mě výstižnější slovo. Láska podle mě není až tak úplně vztah. Je poskládaná ze vztahů, projevuje se ve vztazích, ale přesahuje vztahy. Čistá láska nerozlišuje subjektivity. Subjektivity spíš mohou někdy lásce bránit v tom, aby proudila. My sami jsem někdy největší překážkou lásky.

Anebo se to dá říct i tak, že pokud odebereme subjektivitu, zůstane láska. Pohřeb je toho dobrým příkladem. Odchází tělo, odchází subjektivita, už nebude "já" a "ty". Láska ale zůstává.

Takhle jsem si na otázku, co bude po smrti, začal odpovídat. Když jsme stáli před statkem, který K. obývala a kde jsme jí navštěvovali, přišel jsem za S. a řekl jí, že zrovna tady K. cítím, tady v těch zdech, stromech, v půdě, ve větru. Myslím, že jsem cítil lásku.