Zápisky ze supervizí: Hlava

Je to paradox. Hlava je extrémně vytížená část těla. Tolik procesů se v ní děje, tak moc nám na ni záleží. A přitom ji často do těla skoro nepočítáme.

Rčení "to je jenom v hlavě" v podstatě znamená, že něco nemá tělesnou povahu. "Byl hodně v hlavě, nedařilo se mi ho dostat do těla", může zaznít na supervizi psychoterapeutů (i když na té naší to ještě nikdo neřekl).

Máme představu, že hlava je místem, kde nám "jedou myšlenky". Někdy šílenou rychlostí. My ale vlastně nevíme, kde ty myšlenky jezdí, jestli vůbec mají nějaké fyzické umístění.

Každopádně se ale v hlavě něco děje! Jestli tam nejezdí myšlenky, tak tam přímo lítají elektrické signály, chemické reakce, jejichž intenzita je často přímo úměrná intenzitě myšlenek.

Co s tím, když je toho moc? Když "overthinkujeme"?

Kromě toho, že se můžeme snažit myšlenky utišit jinými myšlenkami, což většinou nepomáhá, tak se taky můžeme postarat přímo o hlavu.

Zkuste si ji třeba opřít (akorát radši ne o bílou zeď, pokud nemáte úplně umyté vlasy, viz obrázek). Nebo položit na zem. Anebo se po ní hladit. Po tváři, nad čelem, po temeni.

Hlava pro nás bývá tajemstvím, do kterého nemůžeme nakouknout, ale co když si začnete přejíždět jazykem uvnitř úst? Můžete se dostat do poměrně hlubokých zákoutí své hlavy.

A když už jazykem pátráte v puse, zkuste rovnou pomalu pohybovat spodní čelistí zleva doprava a všímejte si, co se u toho děje s vašima očima. Přidají se?

Anebo zkuste hlavou zatřepat! A pak svým vnitřním zrakem sledujte, co se děje, a představujte si, jak jste jako dítě třepali vánočním skleněným těžítkem, ve kterém pak pomalu padaly rozvířené sněhové vločky.

Možná že to pro vás nebude nic moc objevného ani nového. Akorát se budete cítit jak blázen, že se hladíte po tváři, jezdíte si jazykem do krku, třepete hlavou a točíte čelistí.

Ale je také možné, že když budete takto zkoumat vaši hlavu, aspoň pět minut, tak si pak všimnete, že vám už ty myšlenky tolik nejedou.